Zamyšlení nad současnou debatou o očkování
Není tajemstvím, že uvnitř vládní koalice panuje rozporný názor na národní očkovací strategii. Pokusím se definovat základní otázky tohoto sporu a nakolik tato látka odráží i spor uvnitř celé společnosti.
Nejprve se krátce pokusím připomenout základní data o očkování v ČR, a s malým srovnáním s okolními státy – jak známo „bacily nerespektují hranice“. Na základě toho bych chtěl potom definovat pravou podstatu sporu („jádro pudla“).
Jednou z přenosných chorob, která nemilosrdně ničila během lidské historie celé její populace byly pravé neštovice. Pokusy o to ubránit se nějakým způsobem tomuto nakažlivému onemocnění sahají hluboko do historie lidského společenství. Již před vyvinutím první vakcíny (1796) proti tomuto onemocnění lidé používali vpravení malého množství virů (obsaženého v hnisu) získaného od uzdravených jedinců pod kůži – „variolace“. Byla využívána již stovky let před tím v Asii (hlavně Čína) a Africe. U nás bylo zahájeno očkování proti pravým neštovicím v roce 1803, tedy velmi záhy po vyvinutí vakcíny. Do konce 19.století přibyli ještě vakcíny proti tyfu, choleře, moru a vzteklině. Velký rozvoj v oblasti vývoje očkovacích látek pak nastal v průběhu dvacátého století, zejména po 2.světové válce. Česko, respektive Československo patří mezi země, které významně přispěly k rozvoji očkování a boji proti infekčním nemocem. Největší zásluhu má český epidemiolog Karel Raška, který se podílel na celosvětovém programu WHO vymýcení pravých neštovic. Profesor Raška zavedl moderní metody epidemiologického sledování nemocí, které umožnily rychle identifikovat a izolovat ohniska nákazy. Díky tomu se podařilo zefektivnit boj proti pravým neštovicím a v roce 1980 tuto nemoc zcela eradikovat, což je povazováno za jeden z největších úspěchů moderní medicíny (1). Tedy z tohoto příkladu je zřejmé, že problematiku „očkování“ nelze jen zúžit na samotné vakcíny, ale i na epidemiologické souvislosti a strategii, kterou čelíme přenosným onemocnění. Ostatně nelze tuto „očkování“ zúžit pouze na boj proti infekčním onemocněním, ale i na prevenci některých nádorových, event. i jiných onemocněni (viz dále).
Národní očkovací strategie (NOS) označuje plán státu, jak organizovat a podporovat očkování obyvatel – typicky zahrnuje cíle (např. proočkovanost), seznam doporučených či povinných vakcín, logistiku, komunikaci i financování. V České republice ji koordinují instituce jako Ministerstvo zdravotnictví České republiky a Státní zdravotní ústav. Aktuální je stanovena na období 2025 – 2029 (2, 3).
NOS ČR pokrývá celý proces, tj. od registrace, vstupu vakcín na trh, nákupu, distribuce a skladování, přes samotnou aplikaci u poskytovatelů zdravotních služeb, až po úhrady a nastavení účinné komunikační strategie směrem nejen k veřejnosti, ale i k odborníkům. Koordinace těchto kroků mezi jednotlivými zapojenými aktéry – státní správou, zdravotními pojišťovnami, výrobci, distributory, zdravotnickými zařízeními, poskytovateli zdravotních služeb, odbornou a laickou veřejností – je klíčová pro efektivní a odolný systém zajištění očkování jako účinného preventivního nástroje.
1. 1. Ochrana veřejného zdraví a prevence infekčních onemocnění
Základním pilířem strategie je prevence šíření infekčních onemocnění, jimž lze předcházet očkováním – například záškrtu, dávivému kašli, spalničkám, pneumokokovým onemocněním, virové hepatitidě A a B, chřipce a dalším onemocněním, jako např. planým neštovicím, rotavirovým infekcím, onkologickým onemocněním způsobeným viry HPV a dalším HPV asociovaným onemocněním. Očkování nejen zabraňuje závažným komplikacím a úmrtím, ale také významně přispívá k omezení antimikrobiální rezistence……
2. 2. Ekonomická udržitelnost a efektivita
Očkování představuje vysoce efektivní investici pro zdravotnický systém, jelikož snižuje přímé náklady na léčbu, hospitalizaci a dlouhodobou péči…….
3. 3. Regulace a dohled nad očkovacími látkami
Strategie stanovuje základní rámec pro bezpečné používání vakcín, včetně standardů pro jejich schvalování, distribuci a podávání. Součástí je rovněž systém sledování a hlášení nežádoucích účinků……
4. 4. Reakce na nové zdravotní hrozby
NOS ČR posiluje schopnost zdravotního systému efektivně reagovat na nové i znovu se objevující infekční nemoci jako byl například Covid-19.……
5. 5. Informovanost a důvěra veřejnosti
Součástí přístupu je otevřená a srozumitelná komunikace, individuální přístup k potřebám různých skupin obyvatel a podpora dialogu mezi odborníky, zdravotnickými pracovníky a veřejností……
6. 6. Mezinárodní odpovědnost
ČR se aktivně podílí na globálních zdravotních iniciativách zaměřených na podporu očkování a prevenci infekčních onemocnění……
V současné době rozlišujeme u nás očkování v základním dělení na povinné– týká se dětí – a dobrovolné – především se jedná o očkování dospělých. Povinné očkování má právní základ především těchto dvou dokumentech: zákonem č. 258/2000 Sb., „o ochraně veřejného zdraví“ a vyhláškou č. 537/2006 Sb., „o očkování proti infekčním nemocem“. Hlavním místem názorového střetu u povinného očkování je otázka jeho vymahatelnosti. Vymahatelnost má právní základ (viz výše). Je zde uplatňován sankční princip nikoli fyzické vymáhání. Existují výjimky, ale pro jejich uplatnění je nutný lékařský posudek.
Vymahatelnost povinného očkování „díky“ žalobám podaných v konkrétních případech byla potvrzena soudy. Evropský soud pro lidská práva ve věci Vavřička a ostatní proti České republice v roce 2021rozhodl, že český systém povinného očkování není porušením lidských práv (4,5). Stěžovatelé (rodiče i děti) namítali, že pokuty za nenaočkování a nepřijetí dětí do mateřských škol porušují právo na respektování soukromého života (článek 8Evropské úmluvy o ochraně lidských práv) a právo na vzdělání. Jde o přelomový rozsudek, který poprvé řešil povinné očkování dětí na úrovni ESLP a stanovil důležité principy pro celou Evropu. ESLP v rozhodnutí uvedl: „Při posuzování v kolizi stojících práv (či práva a veřejného zájmu) je nutné využít test proporcionality. Test stojí na principu, že lze v určitých případech zasáhnout do základního práva, a to pouze tehdy, je-li to vhodné, potřebné a přiměřené. Ochrana zdraví společnosti je zcela jednoznačně legitimním cílem a povinné očkování je vhodným nástrojem k jeho dosažení“. Historie celého sporu začíná už v roce 2003 odmítnutím rodičů povinného očkování jejich dětí a následným vyměřením pokuty ze strany hygienické stanice. Celý spor byl řešen nejprve českými soudy včetně Ústavního soudu. Ten v roce 2011 rozhodl, že by soudy měly upustit v odůvodněných případech od pokutování a jiného nátlaku na rodiče, kteří odmítají povinné očkování svých dětí (6). K této stížnosti k ESLP se přidali i další rodiče, kteří neuspěli u českých soudů v obdobných řízeních.
Dalším případem, kterým se v konečném důsledku v roce 2021 zabýval ÚS byl případ dítěte, které nebylo z důvodu odmítnutí povinného očkování přijato do školky. Ústavní soud v tomto případě dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná a konstatoval, že „nepovažuje nepřijetí neočkovaného dítěte k předškolnímu vzdělávání za sankci, nýbrž za akt sociální solidarity nabývající svůj význam teprve s větším množstvím očkovaných. Případné dopady podřízení se povinnosti strpět nepřijetí k předškolnímu vzdělání nelze přehlédnout“ (7).
Epidemie COVID-19 výrazně rozšířila spor mezi zastánci a odpůrci očkování i do oblasti dobrovolného očkování. Jednalo se o epidemii globálního charakteru, s jakou od „španělské chřipky“ po 1.sv. válce svět neměl zkušenost. Očkování nebylo plošně povinné, ale byly používány nepřímé nástroje „motivující“ k očkování – omezení vstupu, omezení v zaměstnání. Neexistuje povinné plošné očkování dospělých. Povinnost existuje jen u některých profesí (např. spalničky-zdravotníci). Jedna část společnosti hájí svobodu rozhodování, druhá pak apeluje na kolektivní odpovědnost (ochrana zranitelných, princip kolektivní imunity). Do celého sporu se v poslední době významně promítají - zejména na sociálních sítích - emoce a dezinformace.
Z politiků se v současnosti v otázce očkování nejvíce angažují na jedné straně poslanci SPD se svými spojenci a na druhé straně názorového spektra především piráti. Ze strany SPD se jedná o dlouhodobou politickou strategii – první rozhovory na toto téma dával Tomio Okamura „Parlamentním listům“ již v roce 2021(8) - zaměřenou na získání voličů z řad odpůrců samotného očkování, ale i hygienicko-epidemiologických opatřeních státu během pandemie Covid-19. V poslední době se jedná o cílenou informační válku zaměřenou proti propagaci očkování proti chřipce. Nejčastějšími argumenty SPD jsou:
· že covid je „něco jen jako chřipka“
· že vakcíny nejsou bezpečné a jsou nedostatečně testované
· skutečné jejich nežádoucí účinky jsou utajovány
· případně i extrémní tvrzení, že mRNA vakcíny mění lidský genom, což bývá doplněno informací,
· že „za vším stojí loby farmaceutických firem“.
Veškeré tyto ať již přímo dezinformace od samotného začátku, tak i ty informace, jejichž část je pravdivá, ale zařazením v určitého kontextu nebo vyvozením neodpovídajících závěrů se z nich stávají zdánlivě věrohodné informace byly vyvráceny v odborných publikacích 9,10,11,12,13,14). Evropské středisko pro prevenci a kontrolu nemocí uvádí, že vakcíny proti COVID-19 jsou vysoce účinné proti těžkému průběhu, hospitalizaci a úmrtí. Data z Centers for Disease Control and Prevention (2021–22): neočkovaní měli ~10× až 20× vyšší riziko úmrtí než plně očkovaní. U posilující dávky (booster) bylo riziko ještě nižší. Jinými slovy, většina úmrtí v přepočtu na populaci připadala na neočkované (11,12,13,14,15).
V případě očkování proti chřipce je pravidelně používán argument, že virus chřipky často mutuje a očkování není 100% účinné a je tedy zbytečné. Tomu tvrzení je nutno oponovat skutečností, že žádná vakcína (stejně jako celá řada jiných léků) nemá 100% účinnost. Je doloženo daty, že očkování i v případě nepřesného odhadu subvarianty viru chřipky pro následující období výrazně snižuje nutnost hospitalizace a počtu úmrtí (11). Je prokázáno, že očkování proti chřipce snižuje riziko hospitalizace o 40-70 % a riziko úmrtí o 50-80 % (16).
Ze strany SPD se v tomto sporu uvnitř vládní koalice (SPD X ministr zdravotnictví), který rezonuje díky sociálním sítím a médiím se výrazně angažuje místopředseda výboru pro zdravotnictví PS Jan Síla. K předchozím tvrzením nyní v pořadu ČT "Máte slovo“ dne 16.4.2026 přidal tvrzení:“ proočkovanost proti chřipce ve skandinávských zemích je 7x vyšší než u nás, ale incidence chřipky tam není 7x nižší než u nás“. Ponechám stranou to, že v analýze v rámci statistiky a epidemiologie opravdu „nelze vystačit jen s trojčlenkou“. Pan poslanec šíří do veřejného prostoru zavádějící informaci. Pokud bychom vycházeli z jeho způsobu porovnání tak bychom mohli dospět k závěru, že incidence onemocnění v období sezónního výskytu chřipky se pohybuje ve skandinávských zemích v řádu desítek až stovek případů na 100 000 a u nás 1000-1500/100 000 (aktuální data z ČR). Což by bylo v rozporu s tvrzením poslance Síly ( „přesně naopak než tvrdil“). Skutečnost je však jiná, pan doktor Síla porovnává data, která vzhledem k odlišné metodice v obou regionech jsou jen obtížně porovnatelná (určitě ne „trojčlenkou“). Ve skandinávských zemích jsou hlášeny případy chřipky laboratorně potvrzené, u nás jsou zahrnuty v hlášení akutních respiračních onemocněních, přestože v hlášeních výskytu ARI převažuje chřipka typu A (viz graf).
Závěrem lze konstatovat, že při analýze dostupných dezinformací v otázce očkování proti Covid-19 a chřipce byly nepravdivé nebo zavádějící informace odbornými skupinami vyvráceny. V politické rovině sporu se SPD profiluje jako strana odmítající povinné očkování a kritizující covidová opatření (už od pandemie). Obecně argumentuje především právem na „svobodné rozhodování a kritikou farmaceutických firem a opatření států“. Někteří její politici se vyloženě podílejí na šíření dezinformací. Některé z nich jsou uvedeny výše, další pak následují (výčet není kompletní): „Rajchlovo skóre na semináři ve sněmovně:9 nepravd a manipulací během čtvrt hodiny (17). Dezinformace na půdě Poslanecké sněmovny: covidový seminář Jindřicha Rajchla legitimizoval vyvrácené mýty (18).
Podle právě zveřejněných dat ÚZIS v sezóně 2025/2026 zemřelo v ČR více jak 130 lidí v souvislosti s chřipkovým onemocněním. Proočkovanost u nás klesá. Očkování proti chřipce typu A podstoupilo v rámci uvedené sezóny 750 000 lidí. Jedná se o 3 x nižší proočkovanost než je doporučených 75 %. Je sice zaznamenán trend zvýšení počtu očkovaných mezi mladými jedinci s poklesem u seniorů, což jak vplývá z dat uvedených v následujících grafech je velmi nepříznivá zpráva – nutnost hospitalizace, potřeba JIP péče. Devadesát procent pacientů, jejichž průběh chřipky si vynutil hospitalizaci na JIP nebylo očkováno. V tomto kontextu je politické rozhodnutí vládní koalice o snížení finančních prostředků na propagaci očkování proti chřipce velmi nebezpečné.
Položil jsem si otázku, zda existuje vztah mezi proočkovaností na chřipku v jednotlivých regionech v ČR a volebními výsledky SPD (2025).
|
Výsledek SPD ve volbách do PS 2025, celostátně = 7,78 % |
||
|
Nejsilnější (10-15 %) |
Střední (6-9 %) |
Nejslabší (≥5 %) |
|
Moravsko-slezský |
Olomoucký |
Praha |
|
Ústecký |
Zlínský |
Jihomoravský |
|
Karlovarský |
Středočeský |
Královehradecký |
|
|
Jihočeský |
|
Z uvedených dat nelze přímou souvislost odvodit. Spíše se analytici přiklánějí k názoru, že se zde v obou otázkách protínají podobné socioekonomické důvody vedoucí k rozhodování. V regionech, kde je silnější SPD, bývá častěji nižší ochota k očkování proti chřipce, ale jde o nepřímou souvislost danou hlavně nedůvěrou a sociální strukturou těchto oblastí. Existuje empiricky doložená korelace – v oblastech s nejnižší proočkovaností získala SPD přibližně 13% hlasů, zatímco v oblastech s vyšší proočkovaností cca 7,4% (19,20).
Pokud bych se měl vrátit k původní otázce, zda spor uvnitř vlády o národní očkovací strategii kopíruje rozdělení společnosti v této otázce, tak se domnívám, že nikoli. Nicméně dostáváme se do velmi nebezpečné situace, kdy politická strana má díky veřejně známým okolnostem výraznější vliv na politiku státu než odpovídá její volební podpoře.
V závěru, vzhledem k své profesi, považuji za nezbytné se zmínit ještě o očkování proti HPV (human papilloma virus).. V současné době je prokázána přímá souvislost mezi výskytem karcinomu děložního čípku, karcinomem penisu, orofaryngu a karcinomem anu s HPV Očkování proti HPV má zásadní vliv na snížení incidence a mortality na karcinom děložního čípku. V ČR karcinomem děložního čípku onemocnění přibližně 760 žen a 200 jich každoročně na toto onemocnění umírá (22). Velké populační studie prokázaly, že očkování před 17. rokem života snižuje riziko tohoto karcinomu až o 88% (21). Při současném očkování i chlapců se zvyšuje snížení incidence o dalších 10-20% (23).
HPV se podílí z 30-50% na výskytu karcinomu penisu. V současné době základní léčbou je chirurgická léčba (, která je u invazivního stadia mutilující ) může očkování proti HPV řadě mužů nejen zachránit život, ale také zachovat dostatečnou kvalitu života.
Hlavním (60-70%) rizikovým faktorem vzniku karcinomu orofaryngu (mandle, kořen jazyka) je HPV. V ČR je každoročně nově diagnostikováno přibližně 900 nových pacientů v posledních letech (24). Zatím nejsou k dispozici dlouhodobé klinické studie o vlivu očkování proti HPV na incidenci tohoto onemocnění. Je prokázáno, že očkování snižuje expozici HPV v orofaryngeální oblasti.
HPV infekce je příčinnou přibližně 90% případu karcinomu anu. Očkování proti HPV snižuje počet HPV-asociovaných análních lézí o 80-90% (25).
Z mého pohledu, důsledky snížení prostředků na propagaci očkování proti respiračním onemocnění vidíme každoročně. Z dlouhodobého hlediska považuji snížení prostředků na popularizaci očkování proti HPV jako nebezpečnější, protože jejím důsledkem bude smrt lidí, kteří nemuseli nejen zemřít ale ani onemocnět onkologickým onemocněním. Z ekonomického hlediska je známo, že prostředky vydané na prevenci onemocnění jsou nižší než ty vynaložené na samotnou léčbu.
Vyjádření ke střetu zájmů: autor je urolog a klinický onkolog, autor více jak deset let není v kontaktu s žádnou farmaceutickou firmou
Zdroje:
1. Tomas Ruml et al. Viruses. 2022 Jun 14;14(6):1303. doi: v14061303ThePresent and Futureof Virology in the Czech Republic—A New Phoenix Made ofAshes?
2. https://mzd.gov.cz/narodni-ockovaci-strategie-cr-2025-2029/
3. https://mzd.gov.cz/narodni-ockovaci-strategie-cr-2025-2029/
4. https://hudoc.echr.coe.int/eng#{%22itemid%22:[%22001-211730%22]}
5. https://www.centrumlidskaprava.cz/vavricka-ostatni-proti-ceske-republice-co-plyne-z-rozhodnuti-eslp
8. https://spd.cz/tomio-okamura-v-rozhovoru-pro-parlamentni-listy-15/?utm
9. European Medicines Agency: https://www.ema.europa.eu/en/human-regulatory-overview/public-health-threats/coronavirus-disease-covid-19
10. National Human Genome Research Institte: https://www.genome.gov/about-genomics/fact-sheets/messenger-rna-vaccines
11. Meta-AnalysisVaccine. 2024 Mar 19;42(8):1883-1891. doi:10 .1016/j.vaccine.2024.02.059. Epub 2024 Feb 28.
12. https://www.cdc.gov/coronavirus/2019-ncov/vaccines/effectiveness/index.html
13. https://www.who.int/news-room/feature-stories/detail/vaccine-efficacy-effectiveness-and-protection
14. https://www.cdc.gov/covid/php/surveillance/index.html
15. CDC COVID Data Tracker – Rates of death
by vaccination status
https://covid.cdc.gov/covid-data-
16. https://www.cdc.gov/flu/vaccines-work/vaccineeffect.htm
19. https://www.investigace.cz/spd-neockovani/
20. https://www.zdravotnickydenik.cz/2026/03/ockovaci-strategie-pod-palbou-spd/
21. Lei J, Ploner A, Elfström KM, et al. HPV Vaccination and the Risk of Invasive Cervical Cancer. N Engl J Med. 2020;383:1340–1348. doi:10.1056/NEJMoa1917338
22. Dušek L et al. Epidemiologie zhoubných nádorů v ČR. UZIS, Národní onkologický registr.WHO. Cervical cancer fact sheet / GLOBOCAN database.
23. F. Ricardo Burdier et all.Accelerating HPV-related cancer elimination – a meeting report.Volume 19,article number 22,(2025)https://link.springer.com/article/10.1186/s12919-025-00337-1
24. Binková et all. Narůstajcí incidence HPV pozitivních orofaryngeálních karcinomů. Otorinolaryngol Foniatr, 64, 2015, No. 4, pp. 205-212.
25. Garland SM et al. Quadrivalent Vaccine against Human Papillomavirus to Prevent High-Grade Anal Intraepithelial Neoplasia. NEJM. 2010.
Komentáře
Okomentovat